Na zahradách se nekrade
Je to již více než 30 let, co jsme získali pozemek v obci. Nejprve to byla dača pro rodiče, kteří tam bydleli jen v létě. Pak jsme koupili pozemek poblíž a začali stavět vlastní dům. Od doby, kdy jsem zakládal nový pozemek, uplynuly dvě sezóny. Zakládám novou zeleninovou zahradu a sad.
A tak jsem nedávno viděl vtipný citát nějakého S. Yankovského – nevím, kdo to je. Ale ta slova mě rozesmála: „Život letního rezidenta je neustálý boj s cizími dětmi, které jeho oblíbenou zahradu považují za svou vlastní, a jejich dětmi, které tuhle zkurvenou zahradu považují za cizí..»
Upřímně, došlo mi to! Ale už pět let do naší zahrady a zahrady obecně nikdo nezasahuje. Ani děti, ani dospělí.
Pamatuji si, že když byli moji rodiče naživu, nebylo se zloději konce. Zejména na počátku 90. let minulého století měli službu na dači střídavě se sousedy. Zloději prostě páchali zvěrstva – okopávali brambory, lámali stromy, sbírali jablka a hrušky, devastovali skleníky a záhony s jahodami, káceli zelí a vytrhávali okopaniny. Nejednou rozbili dveře a okna a vynesli všechen kov bez rozdílu. Odřízli elektrický kabel, který vedl do lázní z domu, a nechali nás bez osvětlení.
Asi před pěti lety vykopali právě vysazené sazenice jabloní a po hodinovém návratu z prodejny uviděli prázdné místo. Nebyly ani vykopány, ale vytaženy z čerstvých výsadbových jam. Jen ruce klesly.
Nejednou, když byli přistiženi na místě činu při sběru našich třešní, irgi nebo šípků, začali zloději drze „stahovat práva“. Řekli, že stále nesklízíme, tak přišli sklidit úrodu, aby se neztratila.
Pak začalo z krádeže přicházet vniveč. Faktem je, že naši sousedé jsou prostě pryč. Na obou stranách opuštěné oblasti. Jsme ti, kteří pracujeme v sadech našich rodičů. A děti sousedů "považují tu zkurvenou zahradu za cizince." Ale na jejich místě jsou všechny ovocné stromy, keře. I jahody rostou v trávě. Každý tedy může vstoupit na zdánlivě opuštěné místo a bez problémů sklízet. A takoví - půlka vesnice.
Nedaleko obce jsou ale také opuštěné hromadné zahrady. Pamatuji si, že koncem 80., začátkem 90. let tam byl život v plném proudu. Krásné domy, dobře upravené oblasti, květinové záhony, skutečná oáza. Pak zloději přestřihli dráty, nebyla elektřina. Brzy už tam nebyla žádná voda a lidé začali toto místo házet. Ale tam jsou odrůdové stromy, bobule pole. A to vše je nyní zarostlé trávou. Bolševník byl samozřejmě přemožen. Ale nese to ovoce a jak!
Pasou se tam proto všichni, kdo chtějí získat chutné plody zdarma. Vytahují se v pytlích. Nejednou jsem viděl, jak odtamtud vycházejí naložení lidé, evidentně ne majitelé pozemků, opilí a bezdomovci.
I když tedy krádež nevylučujeme, už pár let ji na naší zahradě nezaznamenáváme. I když přišly časy, že se to může vrátit, soudě podle cen zeleniny v obchodech. Lidé prostě nemají peníze na nákup potravin a mnozí už tento zvyk ztratili a zapomněli, jak je pěstovat. Jak ve skutečnosti a fungovat. Mluvím samozřejmě o samostatné části společnosti, kterou všichni znají.
Jak jste na tom s krádeží a co si o tom myslíte?