Jak vědci určují vzdálenost ke vzdáleným hvězdám a galaxiím

Při čtení jakýchkoli zpráv souvisejících s vesmírem se dozvídáme, že ta či ona událost se odehrála ve vzdálené galaxii ve vzdálenosti mnoha světelných let.

Takže v běžném životě měříme vzdálenost k předmětu pravítkem nebo metrem, na míru projetou trasu nebo určení vzdálenosti z jednoho bodu do druhého využíváme GPS trackery nebo data z satelity. Jak ale vědci měří vzdálenosti ke vzdáleným galaxiím? Pojďme se na tuto problematiku podívat.

Jak změřit vzdálenost ke vzdálené hvězdě

Myslím, že už je každému jasné, že vzdálenost k nejbližší hvězdě ke Slunci se měří ve stovkách bilionů kilometrů a my prostě nemáme „megačáru“, abychom se k objektu dostali a změřili k němu vzdálenost.

Takže v těchto dimenzích přichází geometrie na záchranu vědců. Ve skutečnosti se astronomové ve starověkém Řecku naučili, jak určit vzdálenost k vesmírným objektům. A k měření vzdálenosti použili metodu trigonometrické paralaxy, která je přiložena dále: nejprve změříme úhel mezi povrchem Země a objektem, ke kterému potřebujeme zjistit vzdálenost. Poté se od místa měření vzdálíme na maximální možnou vzdálenost (zde funguje princip čím více, tím lépe) a měření úhlu zopakujeme.

Takže jako výsledek takové jednoduché manipulace dostaneme ty a já rovnoramenný trojúhelník, jehož základna je vzdálenost, kterou jsme urazili.

A ukazuje se, že pro daný geometrický obrazec známe základnu a úhly, což znamená, že pomocí jednoduchých výpočtů snadno získáme vzdálenost k objektu.

Aby astronomové maximalizovali přesnost měření, používají jako základ průměr oběžné dráhy Země. Chcete-li to provést, změřte úhel ve stejném bodě na Zemi, ale s intervalem přesně šesti měsíců.

Ale to není vše. Jsou tam totiž neuvěřitelně vzdálené objekty a výše uvedená metoda k jejich změření nestačí. V tomto případě metoda standardních svíček přichází na záchranu vědců.

Tato metoda je založena na snižování jasu záře hvězd se zvětšováním vzdálenosti k pozorovateli. Pro tyto účely vědci používají jas některých hvězd jako standardní svíčky (ostatně jejich parametry jsou již docela dobře prozkoumány).

A nyní pomocí jednoduchých fyzikálních zákonů vědci počítají, jak daleko se vzdálit objekt od pozorovatele tak, že jeho jas klesne na úroveň, kterou pozorujeme z povrchu Země.

Právě tak jednoduchými způsoby vědci určují vzdálenosti k nejvzdálenějším galaxiím, které lze na obloze detekovat pomocí nejmodernějších optických přístrojů.

Líbil se vám materiál? Pak ho ohodnoťte a nezapomeňte se přihlásit k odběru kanálu. Děkuji za pozornost!