Vědci našli vysvětlení pro útvary „ve tvaru prstů“, které se objevují během slunečních erupcí

Ještě v roce 1999 se vědcům podařilo pozorovat neobvyklý jev, který nastal přímo uvnitř sluneční erupce. Hlavní rozdíl od ostatních erupcí byl v tom, že během této konkrétní erupce bylo detekováno proudění směrem dolů, jako by materiál od Slunce neodletěl, ale dopadl zpět na něj. Astronomové se rozhodli zjistit, o jaký druh jevu jde a jaké procesy k němu vedly.

Statický snímek několika supradarkádových proudů, také popsaných jako „tmavé, podobné prstům“, vytvořené sluneční erupcí. Přímo nad jasnou arkádou s pochodněmi se objevují proudy dolů. K této sluneční erupci došlo 18. června 2015. Foto: NASA SDO.

Neobvyklý přírodní jev a jeho pravděpodobné vysvětlení

Tento jev se nazývá superarcade downflows (Supra-arcade downflows SAD), a jeho studie byla aktivně zapojena do mezinárodní skupiny astronomů z Harvardu a Smithsonianu institucí.

Po mnoha výzkumech tedy vědci konečně našli zcela logické vysvětlení tohoto jevu.

Původně se předpokládalo, že jev SAD souvisí s tzv. magnetickým přepojením, procesem, při kterém se liší magnetická pole se srazí, zhroutí a právě v tu chvíli uvolní obrovské množství energie a pak rychle se obnovují.

Vědci to přirovnali k tomu, co kdybyste gumičku hodně natáhli a pak ji při maximálním natažení jednoduše přestřihli uprostřed.

A nejprve vědci navrhli, že tyto pozorované tmavé sestupné proudy jsou výsledkem porušení magnetická pole, která se po Slunci jakoby „vrací“ zpět ke Slunci blikat.

Ale byla tu jedna velmi důležitá nuance. Většina pozorovaných toků, které byli vědci schopni detekovat, se ukázala jako „příliš pomalá“.

Toto „zpomalení“ nezapadalo do standardních vzorců klasického opětovného připojení, které jen říkají, že tyto pohyby dolů by měly být rychlé.

Aby vědci tuto anomálii vysvětlili, analyzovali shromážděná data pomocí NASA Solar Dynamics Observatory. Dále bylo provedeno trojrozměrné modelování probíhajících slunečních erupcí s jejich pečlivým pozorováním. A to se astronomům nakonec podařilo zjistit.

Jak ukázala pozorování, většina SAD nevzniká díky magnetickému připojení, ale vzniká nezávisle díky interakci dvou „tekutin“ s různou hustotou.

Ve skutečnosti lze tento proces přirovnat ke smíchání vody a oleje – dvě kapaliny s různou hustotou jsou nestabilní a nakonec se oddělí.

Pozorované tmavé pásy jsou tedy oblasti, ve kterých plazma buď zcela chybí, nebo je jeho hustota výrazně nižší než v okolním prostoru.

Vědci budou i nadále sledovat fenomén SAD, stejně jako další procesy probíhající na našem Slunci. To umožní lépe porozumět jak procesu magnetického přepojování, tak vzniku oblastí bez plazmatu.

Vědci jsou přesvědčeni, že pochopení všech procesů na naší hvězdě nám umožní přesně předpovídat jevy, jako jsou sluneční erupce, a minimalizovat jejich možné negativní důsledky na Zemi.

Naše Slunce stále uchovává mnoho tajemství a záhad a nikdo neví, co dalšího bude v budoucnu objeveno. Budeme tedy se zájmem sledovat nový výzkum.

Pokud se vám tento materiál líbil, nezapomeňte ho ohodnotit a také se přihlaste k odběru kanálu, abyste nezmeškali nové verze.

Děkuji za pozornost!