Jak se první meziplanetární stanice "Luna-1" v historii lidstva proměnila v umělou kometu a satelit Slunce

2. ledna 1959 vypustila nosná raketa Vostok-L vůbec první automatickou meziplanetární stanici (AMS) Luna-1 na letovou dráhu k Měsíci.

Uvnitř stanice sovětští inženýři umístili magnetometr, detektor mikrometeoritů, počítadlo kosmického záření a sovětské symboly. Také jeden kilogram sodíku byl umístěn pro neobvyklý experiment. Co se tedy stalo s Lunou 1? Pojďme to zjistit.

Start rakety a přidělené úkoly pro "Luna-1"

Tak, AMS "Luna-1" 2. ledna 1959 šel na měsíc. Pro dosažení druhé vesmírné rychlosti byla raketa navíc vybavena třetím stupněm (tzv blok "E" s nainstalovaným motorem RD0105), který fungoval normálně a zařízení dosáhlo této rychlosti poprvé v historii.

Hlavním úkolem "Luna-1" spočívala v „pádu“ na povrch naší družice, ale „minula“ a to vše proto, že horní stupeň byl v provozuschopném stavu o něco déle, než bylo nutné.

A nejednalo se o poruchu zařízení (vše fungovalo správně). Podle údajů zveřejněných na portálu Roskosmos tedy ve výpočtech zapomněli zohlednit čas potřebný k tomu, aby signál dosáhl již tak slušně vzdálené stanice. A právě tato drobná chyba zabránila Luně-1 dosáhnout Měsíce.

Ale i bez toho tato stanice umožnila provést řadu unikátních měření, která velmi pomohla v dalším rozvoji kosmického průmyslu.

Tak 3. ledna v 3:56:20 moskevského času ve vzdálenosti 119 500 kilometrů od Země byl přesně stejný kilogram sodíku záměrně vyhozen do povětří na Luně-1, což ve skutečnosti proměnilo sovětskou stanici v umělou kometu.

Nápad proměnit stanici v umělou kometu patřil astronomům I. Shklovský a V. Kurt. Přišli na tenhle sodíkový trik. V důsledku toho se kolem stanice vytvořil sodíkový mrak o poloměru asi 50 kilometrů.

První umělou kometu v historii bylo možné pozorovat dokonce pouhým okem (ačkoli na noční obloze šlo o matnou tečku v souhvězdí Panny). No, astronom M. Gnedyshev.

Druhý den, totiž 4. ledna 1959 v 6:00 "Luna-1" proletěl kolem Měsíce ve vzdálenosti asi 6000 km od ní.

Přibližně osm hodin po této události zachytila ​​slábnoucí signál ze stanice Laboratoř proudového pohonu. (Pasadena, Kalifornie, USA), která se stala dalším nezávislým potvrzením dalšího unikátního sovětu inženýrství.

Druhý den byla komunikace se zařízením přerušena, nejspíše kvůli tomu, že se jednoduše vybily baterie instalované na stanici.

A podle výpočtů se do 7. ledna „Luna -1“ zcela zbavila gravitačního vlivu Země i Měsíce a ve skutečnosti se proměnila v první umělá družice Slunce v historii lidstva, kterou některá média hlasitě nazývala „první umělá sluneční planeta systémy“.

Ale to není celý seznam jedinečných úspěchů "Luna-1". Byla to tedy sovětská stanice, která jako první zaregistrovala vnější radiační pás Země. Také byly odhaleny jedinečné vlastnosti zemské magnetické koule.

Ukázalo se, že ve vzdálenosti 20 800 km silně slábne a ve vzdálenosti 22 000 km se skokově téměř zdvojnásobil a poté začíná postupně klesat.

Takto Luna-1 zjistila, že Měsíc postrádá vlastní magnetické pole. AMC také poprvé v historii měřila sluneční vítr a aparatura aparátu umožnila detekovat přítomnost ionizovaného plynu v meziplanetárním prostoru.

To jsou úspěchy, kterými se může pochlubit vůbec první meziplanetární stanice „Luna-1“.

Líbil se vám materiál? Poté ho ohodnoťte a nezapomeňte se přihlásit k odběru kanálu, abyste nezmeškali nové zajímavé publikace.

Děkuji za pozornost!